Náš Český les - pasport památek

Georg Böhm

Kamenické dílo Georga Böhma

Sochy Georga Böhma svou nevtíravou a všudypřítomnou existencí charakterizují Tachovsko už více než jedno století. Jsou zcela neopakovatelnou a unikátní součástí této krajiny a přesto si jich zatím málokdo povšiml. Böhmovy sochy, boží muka a další drobné památky se svým ztvárněním zřetelně odlišují od výtvorů ostatních zdejších kameníků a počtem zachovaných solitérů je značně převyšují.

Zapomenuté dílo kamenického mistra značené signaturou G.B. nebo G.B.ST objevíl koncem miulého století historik Zdeněk Procházka, který se léta marně snažil získat autentické informace o kameníkovi s výrazným „kamenickým rukopisem. V obci Studánka nalezl zbytky sochy svatého Jiří doplněné dvěma klečícími anděly. Na podstavci byl nápis Gewidment zur Ehre GOTTES von Georg und Barbora Bohm aus Schonbrunn N. 28 MDCCC: „Věnováno ke slávě Boží Georgem a Barbarou Böhmovými ze Studánky, čp. 28, MDCCCL". Díky těmto indiciím se podařilo dohledat v zápisech matrik a jiných historických pramenech osobu tvůrce - Georga Böhma.

Georg Böhm se narodil 31. prosince 1789 ve Svobodce. V mládí byl zaměstnán jako kamenický nádeník v okolních kamenolomech, kde se vyráběly běžné kamenické výrobky. Vlastní pílí a talentem vypracoval nad průměr a začal se postupně zabývat kamenickou uměleckou tvorbou. Roku 1830 se oženil s vdovou Barborou Steinfelsovou, která si do manželství přinesla jako věno domek ve Studánce, kam se novomanželé přestěhovali. Kamenickou uměleckou tvorbou se G. Böhm zabýval zejména v rozmezí let 1830 až 1850. Mezi jeho díly vynikají až pětimetrové kamenné kříže, sochy a boží muka s bohatě zdobenými sloupky. Vrcholu svého uměleckého snažení dosáhl nejspíše vytvořením sochy svého osobního patrona - svatého Jiří - roku 1850 ve Studánce. Těžká plicní nemoc, způsobená zřejmě kamenným prachem, ukončila jeho život 11. února 1853.

Kamenné kříže patří k významným a v krajině k nepřehlédnutelným dílům G. Böhma. Typickým znakem je zakončení ramen trojlistem a vytesanými hlavami andílků, doplněné stylizovanými křidélky. Složitější formy zakončení ramen obsahují ještě klečící postavy andílků, z nichž pravý drží v rukou kalich a kleště, levý věneček a ratolest. Nápis většinou začíná latinským rčením „MEMENTO MORI" (pamatuj na smrt), nad ním je vytesána ještě umrlčí lebka s hnáty.

Kamenné sochy stojí na bohatě zdobených pilířích, obtáčenými vinnou révou. Patří k nejvýznamnějším a nejtypičtějším Böhmovo pracím. Nejoblíbenějším světcem byl svatý Jan Nepomucký, následoval svatý Josef s Ježíškem, svatý Jiří, Svatá rodina a další světci.

Sloupková boží muka patří k nejstarším dílům G. Böhma. Mají bohatě zdobené dříky a hlavici oživenou reliéfy svatých a zakončenou koulí s kovaným křížkem.

Drobné kamenné památky z dílny prostého kameníka jsou rozesety v desítkách míst Tachovska a stávají se vděčným cílem při toulkách Českým lesem.

1. Pavlův Studenec (Paulusbrunn)

Ze zaniklé obce zůstaly pouze 300 let staré stromy. Ve své době ves patřila k největším osadám v tachovském pohraničí. Vesnice vznikla počátkem 18. století na staré obchodní stezce, před druhou světovou válkou zde žilo téměř 1000 obyvatel. Po válce byl Pavlův Studenec částečně dosídlen, ale s nástupem socialismu se ocitl
v tzv. zakázaném pásmu, ve kterém byly téměř všechny domy zbořeny. Z kamenného kříže z roku 1842 zbyl pouze podstavec do kterého byl zasazen nový dřevěný kříž, později byl vyměněn za kamenný.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

2. Horní Výšina (Ringelberg)

První písemné zmínky o obci jsou z 18. století. Osada pravděpodobně existovala mnohem dříve, osídlení se ale skládalo z velkého počtu samot. Stávaly zde také Hamerské domky, které svým jménem upomínaly na panskou železárnu nacházející se u Halže.. Od kameníka G.B. se zde nalezneme kamenný kříž z roku 1824. Je zasazen do podstavce, břevna jsou ukončena pouze hlavičkami andílků. Ještě v roce 1986 visel na kříži polychromovaný Kristus vystřižený z plechu.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

3. Svobodka (Frauenreith)

Od 14. století staletí náležela rodná ves Georga Böhma k Tachovu. Jediným významnějším průmyslovým podnikem v obci bývala brusírna skla. . Domy jsou seskupeny podél protáhlé ulicové návsi s rybníkem ve spodní části, což je charakteristický rys pro původně německé obce. Sochu sv. Jana Nepomuckého vytesal G. Böhm v roce1830, v období, kdy se oženil a následoval svoji ženu do Studánky. Rodný dům G. Böhma se v původní podobě nedochoval.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

4. Ctiboř (Stiebenreith)

První zmínka o Ctiboři pochází ze 14. století. O sto let později zde byla postavena tvrz. Panské sídlo stávalo pravděpodobně v prostoru oválné návsi. Kostel Nejsvatějšího Srdce Páně v pseudobarokním stylu byl vystavěn teprve r. 1926. Od kamení G.B. se zde nachází sloupková boží muka z roku 1811. Jedná se o nejstarší dosud datované a zachované dílo G. Böhma. Plastický květinový dekor je pouze naznačen a vyryt. Kaplice byla doplněna obrázky malovanými na plechu a velkou koulí vrcholící dvojitým křížkem.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

5. Neblažov (Glasau)

Prvotní jméno obce bylo Neblažejov. V dobách válek za vlády Marie Terezie byla většina obyvatel vyvražděna. Dnes zde žije asi jen 14 stálých obyvatel. V jihozápadní části obce je zachovalá stavba historického mlýna. Na zahradě rekreačního chalupy při cestě do Chodského Újezdu sojí vysoký kamenný kříž s votivním nápisem MEMENTO MORI ... N. 40 ... 1840.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

6. Dolní Jadruž (Unter Godrisch)

Ves byla dříve nazývána Česká Jadruž. Má rozlehlou náves s oboustrannou zástavbou velkých patrových usedlostí s klenutými vjezdy. Ze zástavby vyniká patrová budova, bývalá škola, s valbovou střechou z konce 19. století, z níž vystupuje plechová věžička s funkčním hodinovým strojem a třemi zvony. Kamenný kříž z roku 1838 byl zřízen neznámým soukromým dárcem.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

7. Horní Jadruž (Ober Godrish)

Vesnice se dříve jmenovala Německá Jadruž. V obci je vyhlášena vesnická památková zóna chránící dochované objekty lidové architektury. Významnou památkou je usedlost čp.13, v jehož patře je dodnes zachována roubená komora. Od kameníka G. B. je zde umístěna socha sv. Jana Nepomuckého, která byla v roce 2001 restaurována. Zřízena byla soukromým dárcem. Votivní nápis: BARBARA und GEORG HOEDER Nro. 5, 1837.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

8. Chodský Újezd (Heiligenkreuz)

Jako privilegovaná chodská obec patřila až do husitských dob českému králi. Podle kostela Povýšení sv. Kříže dostala obec nové jméno Svatý Kříž. V r.1426 patřila míšeňskému purkrabímu Jindřichovi staršímu z Plavna, který jí udělil významné privilegium. Podle něho směli obyvatelé vsi dědit majetek v mužské i ženské linii a směli používat tachovské městské právo. V 16. stol. vlivem konkurenčních měst Plané a Tachova pak postupně její význam upadal, protože ležela mimo obchodní cesty. K opětovnému osídlení českým obyvatelstvem došlo po druhé světové válce. Uprostřed hřbitova je stojí kříž bez podstavce s votivním nápisem MEMENDO MORI HERR GIEB IHNEN DIE EWIGE RUH.

Po stopách lidového kameníka Georga BöhmaPo stopách lidového kameníka Georga Böhma

9. Kyjov (Khoau)

Ves bývala v minulosti manským statkem, který spadal pod správu tachovského hradu. První historická zmínka je z počátku 15. století, kdy je zde jako drobný feudál připomínán Jan z Kyjovic. O 200 let později byla ves připojena k panství Chodová Planá. Po druhé světové válce byly zbořeny poslední zbytky panského dvora i řada usedlostí a mlýnů. Dochoval se jediný obytný dům s hrázděným patrem, patřícím k posledním ukázkám chebského typu lidové architektury na Plánsku. Na jižním okraji vsi, při cestě k dnes již zaniklému kyjovskému mlýnu stojí mezi dvěma starými kaštany kříž, který roku 1837 nechal zhotovit mlynář Thomas Glasauer z Kyjovského mlýna.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

10. Chodová Planá (Kuttenplan)

Na místě dnešní Chodové Plané stávala tvrz a osada Kdyně. Nynější název dokládá příchod nových obyvatel - Chodů. Chodské sídlo s tvrzí sloužilo dlouhé časy jako pohraniční strážní místo. V době Přemyslovců byla Chodová Planá s pásmem chodských vesnic spravována z hradu v Tachově. Dnešní Chodová Planá je nejen významným průmyslovým centrem Tachovska, ale zároveň turisticky velmi atraktivním místem.

Pivovar Chodovar je nejen jedním z nejstarších v západočeském regionu. Socha sv. Josefa s Ježíškem je zasazena na východní ohradní zdi pivovaru Chodovar, nad brankou viditelnou z ulice. Sv. Jan Nepomucký stojí uprostřed kašny na nádvoří pivovaru. Dle legendy socha i s kašnou sem byly přemístěny z hospodářského dvora výměnou za mláto pro prasata.

Po stopách lidového kameníka Georga BöhmaPo stopách lidového kameníka Georga Böhma

11. Klíčov (Glitschau)

Dle historických pramenů Klíčov vlastnil již r. 1259 kladrubský klášter. V 15. století byla ves rozdělena na dvě části. Později byly obě části připojeny k plánskému statku. Dnes má osada převážně rekreační funkci. Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 182 je nově polychromovaná a je názornou ukázkou původní barevné výzdoby všech Böhmových děl.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

12. Kumpolec (Gumplitz)

První zmínky o vsi pocházejí ze 14. století, kdy patřila tachovskému měšťanu  Jindřichu Holprinterovi. Až do počátku 16. století se zde vystřídalo mnoho vlastníků z řad tachovského patriciátu a okolní drobné šlechty. Poté postupně připadly jednotlivé části vsi k panstvím Lhotka a Kočov. Dnes je to rekreační chalupářská osada. Na návsi pod kaštanem stojísocha sv. Jana Nepomuckého z roku 1841s nápisem ANGEHORING ANE JOHANN KREUTZER JOHANN BITTNER KARL BUICHL PAUL BITTNER.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

13. Odlřichov (Ulliersreith)

Ves Oldřichov  je velmi starým sídelním místem. První písemná zmínka pochází již z r.1251. Jedním z prvních vlastníků byl vladyka Pavlík de Oldrichov. Později byla ves rozdělena mezi vlastníky okolních panství. R.1885 postihl Oldřichov velký požár, který zničil mnoho starých statků i kapli. Dnes je ves předměstím Tachova. Socha sv. Jana Nepomuckého se zbytky polychromie pochází z roku 1835.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

14. Trnová (Tirna)

Ke vsi se vztahuje jedna z nejstarších písemných zmínek této oblasti, již r.1177 je uvedena v listině, kterou kníže Soběslav II. obdaroval kladrubský klášter. Ves získala jméno podle potoka "Ternaua" podél něhož byla vystavěna. Bývala samostatným šlechtickým sídlem s tvrzí a farním kostelem. Kostel patrně zanikl v době husitských válek, ves později přešla k tachovskému panství. Vysoký kamenný kříž z roku 1841 byl zřízen na náklady obce jak dokládá nápis MEMENTO MORI Angehörige DER GEMEINDE, 1841.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

15. Pernolec

Ves získala jméno po Pernoltovi, který zde měl kdysi dvorec. První písemná zpráva pochází z r.1251. Do 17. stol. byl Pernolec samostatným statkem. Ve vsi byla tvrz, poddanské dvory a mlýn. Do současné doby jsou zachovány základy vodní tvrze, která byla renesančně přestavěna na sýpku a začátkem tohoto století rekonstruována. V její blízkosti se nalézají boží muka. Sloupek s typickou výzdobou – vinné úponky s hrozny, je doplněn malou kaplicí, v níž byl umístěn obrázek malovaný na plechu.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

16. Maršovy Chody (Marschkotten)

První název Dorf Marschkotten se nachází v dopise císaře Karla IV z r. 1337 a obsahově sahá o 80 let zpět. Byla to tedy chodská vesnice s povinností strážní služby. V 16. století systém strážní služby v Tachově ztrácí svou funkci a zámek se stává pouze vrchnostenským úřadem. Maršovy Chody patřily k nejzámožnějším vsím tachovska. Na oválné prostorné návsi jsou zachovány štíty několika statků, což představuje pěknou ukázku zdejší vesnické architektury. Vysoký kamenný kříž si roku 1830 objednali Josef a Jan Krüglsteinovi.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

17. Dlouhý Újezd (Langendörflas)

První pojmenování osady pochází ze 14. století. Ve středověku zde stávala tvrz, upravená později na zámeček. V 17. století vlastnili tento statek Habsburkové a v 18. století byla ves připojena k tachovskému panství. G. Böhm zde zanechal sloupková boží muka z roku 1851. Pilířek je vyzdoben typickými květinovými úponky. Ve výklencích hlavice jsou reliéfně zobrazeny žena s knihou a dítětem, patrně svatá Anna, vyučující Pannu Marii, dále světice s mečem a korunou, která představuje svatou Barboru, Panna Marie s Ježíškem a řeholník s Ježíškem a květinou, patrně svatý Antonín Paduánský.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma

18. Studánka (Schönbrunn)

Obec je v historických pramenech zmiňována od r.1407. Stávalo zde rytířské sídlo tachovských manů. Později došlo ke spojení statků Studánka a Dlouhý Újezd a vsi byly připojeny k tachovskému panství, které až do r.1945 vlastnili Windischgrätzové. Sv. Jiří z roku 1850 je patrně jedinou sochou, kterou na vlastní náklady Georg Böhm vytvořil. Její torzo bylo v roce 2007 kompletně zrestaurováno a přemístěno na obecní náves. Dalším výrazným dílem z roku 1834 je klasický kamenný kříž a socha Piety, která stávala na samotném podstavci. Jde o jedinou sochu tohoto typu, kterou G. Böhm vyhotovil a věnoval obci, kde při práci strávil převážnou část svého života. Socha sv. rodiny z roku 1838 byla dlouho dobu povalená, teprve v  roce 2008 byla zrestaurována akad. sochařem J. Šindelářem. Na podstavci sošky je nápis: JESUS. M.

Po stopách lidového kameníka Georga BöhmaPo stopách lidového kameníka Georga BöhmaPo stopách lidového kameníka Georga BöhmaPo stopách lidového kameníka Georga Böhma

19. Mýto (Mauthdorf)

První písemná zmínka pochází až ze 16. století. Ještě v roce 1930 mělo Mýto i s okolními mlýny 246 obyvatel, nyní zde žije necelá desetina. Již v 16. století se zde nacházely vápencové lomy, v nichž se pálilo kvalitní vápno, později se zde též těžil stavební kámen. Staré lomy, z části zatopené vodou, jsou dodnes zachovány u přehrady Lučina. Socha sv. Jana Nepomuckého na hrázi rybníka  patří k nejpůsobivěji umístěným kamenickým dílům G. Böhma v krajině. Je na ní vytesán nápis MICHL ZULLITZ Nro. 24 HAT GESTIFFTET 1831. Kromě dvou kamenných křížů v obci jsou zajímavá i boží muka u cesty mezi dvěma mohutnými stromy nedaleko vjezdu do areálu Mýtského mlýna.

Po stopách lidového kameníka Georga BöhmaPo stopách lidového kameníka Georga BöhmaPo stopách lidového kameníka Georga BöhmaPo stopách lidového kameníka Georga Böhma

20. Milíře (Brand)

Ves je velmi mladá, vznikla až v období kolonizace pohraničního hvozdu po třicetileté válce. První zmínka je z r. 1669, kdy zde vznikají tzv. lesní domky. Ty byly postavené hlavně podél zemské stezky vedoucí do Bärnau. Výraznou dominantou obce je kostel sv. Petra a Pavla z r.1813, který slouží k bohoslužným pravoslavné církve. Dominantou hřbitova pod vsí je kamenný kříž s postavou ukřižovaného Krtista.

Po stopách lidového kameníka Georga Böhma